Varhany v kostele sv. Vojtěcha v Opavě

Rieger-Kloss, opus 3074

Dispozice:

I. manual (RP)

C–c4/c5

1Quintadena
2Rohrgedackt (RP)
3Principal (RP)
4Blockflöte
5Quinte (RP)2 2/3´
6Octave (RP)
7Piffaro 2x
8Quinte minor1 1/3´
9Acuta 6x (RP)
10Krummhorn
11III/I
12I16´
13I
14III/I16´
15III/I
16Tremolo I

II. manual (HW)

C–c4/c5

17Principal16´
18Bourdon16´
19Principal
20Hohlflöte
21Gemshorn
22Salicional
23Octave
24Rohrflöte
25Quinte2 2/3´
26Superoctave
27Flachflöte
28Cornet 4–6x
29Mixtur 6–8x1 1/3´
30Tromba trsm. 16´
31Trompete
32III/II
33I/II
34III/II16´
35III/II
36I/II16´
37I/II

III. manual (SW)

C–c4/c5

38Quintadena16´
39Flötenprincipal
40Gedackt
41Viola da Gamba
42Vox coelestis 1–2x
43Octave
44Nachthorn
45Nasard2 2/3´
46Syrinx
47Waldflöte
48Terz1 3/5´
49Sedecima
50Mixtur 5–7x1 1/3´
51Zimbel 3x1/5´
52Oboe
53Clarine
54III16´
55III
56Tremolo III

Pedal

C–g1

57Principalbass16´
58Subbass16´
59Bourdonbass trsm.16´
60Violonbass trsm.16´
61Quintbass10 2/3´
62Octavbass
63Nachthorn
64Sesquialter 2x5 1/3´
65Choralbass
66Weitprincipal
67Mixtur 6x2 2/3´
68Posaune 16´
69Tromba
70Trompete ext.
71I/P
72II/P
73III/P
74I/P
75III/P
  • Traktura elektropneumatická
  • Kuželkové vzdušnice
  • Crescendový válec (nastavitelný)
  • Žaluzie III. manuálu

  • Pistony (zleva):
    II 4´
    Zungen ab
    Sekvencer ←
    Cresc. ab
    Sekvencer →
    Pleno
    Freeze *
  • Registrační paměťové zařízení „Setzer“ umožňuje uložení rejstříkové kombinace do dvanácti uzavřených a jednoho volného bloku s 999 paměťovými místy, označenými čísly. Každé paměťové místo může být dodatečně rozšířeno o 10 subkombinací, značených písmeny A – K. Uložené kombinace je možno vyvolávat číselnými tlačítky pod prvním manuálem nebo tlačítky sekvenceru ← a → pod všemi manuály, stejně tak i pistony nad pedálem. K dispozici je také samostatné ovládání pro registrátora a také "nekonečná" volná kombinace - funkce přípravy registrace pro improvizaci (Freeze - zamražení navolené registrace) pomocí pistonu.
  • USB přípojka pro zálohování registrace

Z historie varhan

Varhany v kostele sv. Vojtěcha prošly dlouhým vývojem a několika zásadními přestavbami. Nejstarší doložená zpráva pochází z dvacátých let 18. století. V opavské varhanářské dílně Václava Thiela a Kristiny Ryšákové (manželky varhanáře Ignáce Ryšáka) byly postaveny v letech 1720 – 1722 varhany za 222 zlatých pro opavský jezuitský kostel (dispozice se v dobové zprávě neuvádí). V roce 1775 byl zde postaven 28 rejstříkový nástroj Františka Horčičky mladšího. Do Horčičkových skříní vestavěla firma Gebrüder-Rieger pod opusovým číslem 601 nový nástroj s 20 rejstříky a poté v roce 1949, opět s využitím původních skříní, které byly ale podstatně přestavěny a rozšířeny, postavila krnovská firma Rieger-Kloss pod opusovým číslem 3074 nástroj nynější. Jedná se o jedny z největších varhan Ostravsko-opavské diecéze; disponují 54 rejstříky s počtem 5485 píšťal. Dispozice i zvukovost je ze stylového hlediska univerzální. Původní traktura tohoto nástroje byla duální – pneumatická a elektropneumatická se dvěma hracími stoly, vzdušnice jsou kuželové. Později doznal nástroj ještě drobných úprav (dostavba vzdušnice s jazykovými rejstříky, částečná obnova mezirelé a sání vzduchu, nový napájecí zdroj), jeho podstata však byla zachována. Nástroj byl průběžně udržován. Stav jeho hlavních technických součástí tak odpovídal jeho stáří, avšak zvýšená poruchovost, zapříčiněna především značným opotřebením a dožitím hlavních komponentů technické části, zejména traktury, vedla v letech 2018 – 2020 k zásadní rekonstrukci traktury, hracího stolu a jeho klaviatur (dvojitě konkávní radiální pedálnice a manuálové klaviatury dle norem BDO 2000). Celý nástroj má nyní jednotnou elektropneumatickou tónovou trakturu. Koncové relé jednotlivých kuželkových ventilů píšťal je pneumatické. Ovládání rejstříků je řešeno pomocí registračního paměťového zařízení "Setzer". Na celkovém řešení koncepce a konečné realizaci rekonstrukce varhan kostela sv. Vojtěcha se podílel organolog Ostravsko-opavské diecéze Bc. Jiří Krátký, Ing. Petr Bernat, Ph.D. a Petr Strakoš.

Z historie kostela

Kostel sv. Vojtěcha vystavěli jezuité mezi léty 1675 – 1681 na místě někdejšího gotického kostela sv. Jiří, který byl ve správě řádu německých rytířů a později i luteránských duchovních. Staviteli a zřejmě i autory architektonické podoby kostela byli bratři italského původu - Mikuláš a Jakub Braschové. Podélná raně barokní stavba bazilikálního typu, vycházející z dispozice římského řádového kostela Il Gesú, má jednu loď s třemi páry průchozích kaplí po stranách a je zakončena pravoúhlým presbytářem. Na něj ze severní strany přiléhá věž a z jižní strany sakristie. Triumfalistické průčelí kostela má podobu odstupňovaného rizalitu a je členěno horizontálně mohutnými římsami a vertikálně pilastry s korintskými hlavicemi, mezi nimiž jsou postavy řádových světců. Portál nese v tympanonu iniciály jezuitského hesla Ad Maiorem Dei Gloria (k větší slávě Boží) a nad ním je vyobrazen reliéf tří jezuitských mučedníků, kteří zahynuli v Japonsku. V druhém patře pod oknem je umístěn znak knížecího rodu Lichtenštejnů, podporovatelů řádu i samotného kostela. Interiér kostela prošel mezi léty 1725 – 1750 novou výtvarnou adaptací, na níž se podílel barokní malíř František Řehoř Ignác Eckstein. Dopad letecké pumy v závěru druhé světové války zničil takřka všechny stropní a nástěnné malby; dochovaly se pouze fresky bočních kaplí. Konec války nepřečkal ani impozantní hlavní oltář sochaře Jana Jiřího Lehnera, zasvěcený sv. Jiří a s vyobrazením sv. Vojtěcha. Jeho dílem je též kazatelna v podobě mořské škeble i plastiky bočních oltářů. Na poválečné obnově zničeného kostela a instalaci maleb se podílel Valentin Držkovic a další slezští malíři. V roce 1984 byl do presbytáře kostela instalován hlavní oltář barokního malíře Felixe Ivo Leichera z opuštěného kapucínského kostela sv. Josefa ve Fulneku. Kostel sv. Vojtěcha společně s impozantní jezuitskou kolejí se stal hlavním centrem kulturního života už v 17. století. Máme doloženou existenci hudebně-literárních aktivit opavských řádových bratří ve formách církevního řádového dramatu, provozovaného při liturgických svátcích a výročních dnech. Jedním z jejich protagonistů byl i při kostele působící Bohuslav Balbín. Svá první duchovní a liturgická díla tu píše Pavel Josef Vejvanovský už v prvním roce svého studia (1656). Kostel sv. Vojtěcha s jezuitskou kolejí a přilehlým jezuitským gymnáziem byl i v 18. a 19. století jediným místem, kde se i v době soustavné germanizace kázalo a zpívalo v českém jazyce. K bohoslužbám docházeli během studia na jezuitském gymnáziu slezští buditelé, též i zakladatel nauky o dědičnosti Johann Gregor Mendel a hudební skladatel Pavel Křížkovský.