Varhany v kostele sv. Vojtěcha v Opavě

Rieger-Kloss, opus 3074

Dispozice:

I. manual (RP)

C–c4/c5

1Quintadena
2Rohrgedackt (RP)
3Principal (RP)
4Blockflöte
5Quinte (RP)2 2/3´
6Octave (RP)
7Piffaro 2x
8Quinte minor1 1/3´
9Acuta 6x (RP)
10Krummhorn
11III/I
12I16´
13I
14III/I16´
15III/I
16Tremolo I

II. manual (HW)

C–c4/c5

17Principal16´
18Bourdon16´
19Principal
20Hohlflöte
21Gemshorn
22Salicional
23Octave
24Rohrflöte
25Quinte2 2/3´
26Superoctave
27Flachflöte
28Cornet 4–6x
29Mixtur 6–8x1 1/3´
30Trompete
31III/II
32I/II
33II
34III/II16´
35III/II
36I/II16´
37I/II

III. manual (SW)

C–c4/c5

38Quintadena16´
39Flötenprincipal
40Gedackt
41Viola da Gamba
42Vox coelestis 1–2x
43Octave
44Nachthorn
45Nasard2 2/3´
46Syrinx
47Waldflöte
48Terz1 3/5´
49Sedecima
50Mixtur 5–7x1 1/3´
51Zimbel 3x1/5´
52Oboe
53Clarine
54III16´
55III
56Tremolo III

Pedal

C–g1

57Principalbass16´
58Subbass16´
59Bourdonbass trsm.16´
60Violonbass trsm.16´
61Quintbass10 2/3´
62Octavbass
63Nachthorn
64Sesquialter 2x5 1/3´
65Choralbass
66Weitprincipal
67Mixtur 6x2 2/3´
68Posaune 16´
69Tromba
70Trompete ext.
71I/P
72II/P
73III/P
74I/P
75III/P
  • Kuželková vzdušnice
  • Traktura elektropneumatická
  • Žaluzie III. manuálu
  • Crescendový válec
  • Paměťové kombinace
  • Registrační paměťové zařízení „Setzer“ umožňuje uložení rejstříkové kombinace do dvanácti uzavřených a jednoho volného bloku s 999 paměťovými místy, označenými čísly. Každé paměťové místo může být dodatečně rozšířeno o 10 subkombinací, značených písmeny A – K. Uložené kombinace je možno vyvolávat číselnými tlačítky pod prvním manuálem nebo tlačítky sekvenceru ˂ a ˃ pod všemi manuály, stejně tak i pistony nad pedálem. K dispozici je také samostatné ovládání pro registrátora.

Z historie varhan

Varhany v kostele sv. Vojtěcha prošly dlouhým vývojem a několika zásadními přestavbami. Nejstarší doložená zpráva pochází z dvacátých let 18. století. V opavské varhanářské dílně Václava Thiela a Kristiny Ryšákové (manželky varhanáře Ignáce Ryšáka) byly postaveny v letech 1720 – 1722 varhany za 222 zlatých pro opavský jezuitský kostel (dispozice se v dobové zprávě neuvádí). V roce 1775 byl zde postaven 28 rejstříkový nástroj Františka Horčičky mladšího. Do Horčičkových skříní vestavěla firma Gebrüder-Rieger pod opusovým číslem 601 nový nástroj s 20 rejstříky a poté v roce 1949, opět s využitím původních skříní, které byly ale podstatně přestavěny a rozšířeny, postavila krnovská firma Rieger-Kloss pod opusovým číslem 3074 nástroj nynější. Jedná se o jedny z největších varhan Ostravsko-opavské diecéze; disponují 54 rejstříky s počtem 5485 píšťal. Dispozice i zvukovost je ze stylového hlediska univerzální. Původní traktura tohoto nástroje byla duální – pneumatická a elektropneumatická se dvěma hracími stoly, vzdušnice jsou kuželové. Později doznal nástroj ještě drobných úprav (dostavba vzdušnice s jazykovými rejstříky, částečná obnova mezirelé a sání vzduchu, nový napájecí zdroj), jeho podstata však byla zachována. Nástroj byl průběžně udržován. Stav jeho hlavních technických součástí tak odpovídal jeho stáří, avšak zvýšená poruchovost, zapříčiněna především značným opotřebením a dožitím hlavních komponentů technické části, zejména traktury, vedla v letech 2018 – 2020 k zásadní rekonstrukci traktury, hracího stolu a jeho klaviatur (dvojitě konkávní radiální pedálnice a manuálové klaviatury dle norem BDO 2000). Celý nástroj má nyní jednotnou elektropneumatickou tónovou trakturu. Koncové relé jednotlivých kuželkových ventilů píšťal je pneumatické. Na celkovém řešení koncepce a konečné realizaci rekonstrukce varhan kostela sv. Vojtěcha se podílel organolog Ostravsko-opavské diecéze Bc. Jiří Krátký, Ing. Petr Bernat, Ph.D. a Petr Strakoš.

Z historie kostela

Kostel sv. Vojtěcha vystavěli jezuité mezi léty 1675 – 1681 na místě někdejšího gotického kostela sv. Jiří, který byl ve správě řádu německých rytířů a později i luteránských duchovních. Staviteli a zřejmě i autory architektonické podoby kostela byli bratři italského původu - Mikuláš a Jakub Braschové. Podélná raně barokní stavba bazilikálního typu, vycházející z dispozice římského řádového kostela Il Gesú, má jednu loď s třemi páry průchozích kaplí po stranách a je zakončena pravoúhlým presbytářem. Na něj ze severní strany přiléhá věž a z jižní strany sakristie. Triumfalistické průčelí kostela má podobu odstupňovaného rizalitu a je členěno horizontálně mohutnými římsami a vertikálně pilastry s korintskými hlavicemi, mezi nimiž jsou postavy řádových světců. Portál nese v tympanonu iniciály jezuitského hesla Ad Maiorem Dei Gloria (k větší slávě Boží) a nad ním je vyobrazen reliéf tří jezuitských mučedníků, kteří zahynuli v Japonsku. V druhém patře pod oknem je umístěn znak knížecího rodu Lichtenštejnů, podporovatelů řádu i samotného kostela. Interiér kostela prošel mezi léty 1725 – 1750 novou výtvarnou adaptací, na níž se podílel barokní malíř František Řehoř Ignác Eckstein. Dopad letecké pumy v závěru druhé světové války zničil takřka všechny stropní a nástěnné malby; dochovaly se pouze fresky bočních kaplí. Konec války nepřečkal ani impozantní hlavní oltář sochaře Jana Jiřího Lehnera, zasvěcený sv. Jiří a s vyobrazením sv. Vojtěcha. Jeho dílem je též kazatelna v podobě mořské škeble i plastiky bočních oltářů. Na poválečné obnově zničeného kostela a instalaci maleb se podílel Valentin Držkovic a další slezští malíři. V roce 1984 byl do presbytáře kostela instalován hlavní oltář barokního malíře Felixe Ivo Leichera z opuštěného kapucínského kostela sv. Josefa ve Fulneku. Kostel sv. Vojtěcha společně s impozantní jezuitskou kolejí se stal hlavním centrem kulturního života už v 17. století. Máme doloženou existenci hudebně-literárních aktivit opavských řádových bratří ve formách církevního řádového dramatu, provozovaného při liturgických svátcích a výročních dnech. Jedním z jejich protagonistů byl i při kostele působící Bohuslav Balbín. Svá první duchovní a liturgická díla tu píše Pavel Josef Vejvanovský už v prvním roce svého studia (1656). Kostel sv. Vojtěcha s jezuitskou kolejí a přilehlým jezuitským gymnáziem byl i v 18. a 19. století jediným místem, kde se i v době soustavné germanizace kázalo a zpívalo v českém jazyce. K bohoslužbám docházeli během studia na jezuitském gymnáziu slezští buditelé, též i zakladatel nauky o dědičnosti Johann Gregor Mendel a hudební skladatel Pavel Křížkovský.