Varhany a opavský hudební život

Varhanní hudba je neoddělitelnou součástí celkového kulturního života Opavy a lze říci, že součástí nikoliv nepodstatnou. Varhanní, avšak též varhanářská tradice má totiž ve zdejším regionu hluboké historické kořeny. Nejstarší doložená zpráva pochází z konce 16. století (cca 1596) a zmiňuje se o opavském varhanářském mistru Ignáci Eckhartovi. Samotná tradice varhanářství ve Slezsku dosahuje vynikajících výsledků zejména v 17. a 18. století, kdy vznik a vývoj zámeckých rezidencí vyžadoval rozvoj hudebního nástrojářství, a to zvláště houslařství a varhanářství, které se rozšířilo především v oblasti Jeseníků. Významná tradice v rozvoji varhanářských dílen se vytvořila i v samotné Opavě. Již po třicetileté válce rozvinula tradici varhanářské výroby v Opavě rodina Ryšáků (Jakub, Ignác, Kristina, Ferdinand Ignác), na niž navázala práce Václava Thiela, Antonína Staudingera - příslušníka varhanářského rodu z Andělské Hory - a Františka Horčičky mladšího. Varhanářské dílny v Opavě se úspěšně rozvíjely i po Staudingerově odchodu do Fryštátu a Horčičkově do Frýdku. Od dvacátých let 19. století měl v Opavě dílnu též varhanář Wolfgang Brustmann a Karl Kuttler.

Slezské varhanářství je pojmem nejenom v hudební historiografii, ale i v současnosti. I když slezská varhanářská tradice vykrystalizovala především ve varhanářství krnovském, bylo jedním z jejích plnohodnotných zdrojů i varhanářství opavské.

Mimo samotnou stavbu varhan se může město Opava z historie přihlásit i k varhanní tradici interpretační. V barokních kronikách řádových konventů se objevují jména řádových i laických bratří, zajišťujících varhanní produkci při liturgii. Na kůru minoritského kostela sv. Ducha působil v letech 1647 - 1655 varhaník Jiří Jandešovský. V přelomu do 18. století zde vykonával varhanickou praxi laický bratr Masimilian Linder Sveva. Z Vídně přichází po roce 1710 k opavským minoritům znamenitý hudebník - skladatel a vynikající varhaník Marian Welscher. Na figurálních mších se při slavnostech podílejí od druhé poloviny 18. století i hudebníci blízkých zámeckých kapel. V první polovině 19. století se do dějin svatodušního kůru výrazně zapsal chorregent a varhaník Josef Schmitz. Samotná obrozenecká doba je zde vzpomenuta jménem Jana Žiwsy, výborného varhaníka a regenschoriho opavského kostela Nanebevzetí Panny Marie, jehož fara byla v držení Řádu německých rytířů. O provoz chrámového kůru se zde staral coby fundatista též Pavel Křížkovský.

Zmíněné inspirativní podněty varhanních tradic Opavy a Opavského Slezska neztrácejí na aktuálnosti ani ve 20. století a oslovují výrazně i naši současnost. Ty tradiční hodnoty minulosti přece jen reflektují jistá dobová specifika přítomnosti a otevírají se i novým příležitostem. Ve zcela odlišných sociálních podmínkách a zcela nově formovaném kulturním prostředí si dnes získávají zájem širšího opavského publika zejména prestižní varhanní festivalové projekty i pravidelné koncertní cykly, a to nejen v tradičním sakrálním prostoru, ale i v profánním prostředí.

Základem a východiskem k vytvoření nového dramaturgického záměru s veřejnou prezentací regionálních varhanářských a varhanních interpretačních tradic se stala v opavském varhanním dění výše zmíněná slavná minulost slezského varhanářství. Na tuto nosnou tradici bylo nově navázáno už v roce 1973, kdy u příležitosti stého výročí trvání Uměleckého závodu na stavbu varhan, Varhany Krnov (Rieger-Kloss), připravilo muzikologické oddělení Slezského muzea v Opavě v rámci dokumentace slezského varhanářství samostatnou výstavu „Krnovské varhany“, která seznámila návštěvníky s historií i aktuálně dobovým stavem výroby varhan. Jako exponát byl ve výstavní budově Slezského muzea umístěn nový koncertní nástroj - třímanuálové varhany s 39 znějícími rejstříky, vyrobené krnovskými varhanáři v roce stého jubilea pod opusovým číslem 3412 a určené pro bratislavskou konzervatoř. Na tomto nástroji se uskutečnil v průběhu září a října 1973 varhanní festival celostátního významu – jako součást XVI. ročníku multižánrového festivalu Bezručova Opava, na němž se představili opavskému publiku renomovaní varhanní interpreti - pedagogové českých a slovenských vysokých uměleckých škol a konzervatoří. Na varhanní festival bezprostředně navázala V listopadu a prosinci 1973 z iniciativy profesorky bratislavské konzervatoře Irmy Skuhrové Přehlídka mladých slovenských varhaníků; jednalo se o cyklus varhanních matiné i celovečerních varhanních recitálů studentů slovenských uměleckých škol - konzervatoří a Vysoké školy múzických umení v Bratislavě.

Příznivý ohlas těchto prvních opavských varhanních aktivit celostátního významu se stal hlavním podnětem pro další rozvíjení tvůrčí dramaturgické myšlenky z roku 1973. Její pokračování ve formě pravidelných koncertních cyklů a současně i vyvrcholení v podobě prestižní soutěžní prezentace varhanního mládí jak v měřítku regionálním, tak i celostátním, posléze i evropském a celosvětovém, vyústilo v roce 1978 v pořádání pravidelného soutěžního bienále – Soutěže mladých varhaníků – na nově postavených koncertních varhanách Rieger-Kloss Opus 3485 z roku 1978 v interiéru obřadní síně tehdejšího Městského domu kultury Petra Bezruče.

Od Soutěže mladých varhaníků k Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena - novému fenoménu opavského hudebního života

Na sklonku 70. let 20. století, v souvislosti se stavbou nového královského nástroje v obřadní síni Městského domu kultury Petra Bezruče, dozrála v hudbymilovné Opavě myšlenka zaplnit mezeru v síti našich interpretačních soutěží. Vyhlášením celostátní Soutěže mladých varhaníků se tak začala psát nová kapitola hudebního života, který měl ve městě bohaté tradice a pevné zázemí.

Soutěž mladých varhaníků svým počátkem v roce 1978 vstoupila do opavského kulturního prostředí v období, které pro veřejnou prezentaci varhanní hudby nebylo příliš příznivé; dobovou ideologií byla varhanní hudba tabuizovaná, širšímu okruhu posluchačů poměrně nepřístupná a provozovaná jen v chrámech v rámci liturgie. Počátky nebyly ani tady snadné a komplikovalo je do jisté míry umělé, ale „povinné“ spojení s činností Sborů pro občanské záležitosti. O její životnost se zasadilo zvláště do té doby neobvyklé kulturní partnerství tří měst Slezska a severní Moravy - Opavy, Krnova a Ostravy. Opava, reprezentovaná Městským domem kultury Petra Bezruče, společně s krnovským Uměleckým závodem na stavbu varhan, Varhany Krnov a ostravskou Lidovou konzervatoří vytvořily soutěži pevné organizační, technické i metodické zázemí, které znamenalo uchování a nadčasovou existenci tohoto mimořádného soutěžního projektu ve zdejším regionu.

„Varhanní Opava“ je pořádána ve dvouletých intervalech vždy v sudých letech a její úroveň garantují od jejího počátku přední hudební pedagogové našich (českých a slovenských) základních, středních i vysokých uměleckých škol, později i zahraniční hudební pedagogové a výkonní umělci, zainteresovaní v porotě soutěže. Jejím hlavním pořadatelem a současně i vyhlašovatelem byl od I. ročníku Soutěže mladých varhaníků Městský národní výbor v Opavě (v současnosti Statutární město Opava, od I. do XX. ročníku) v partnerství s Uměleckým závodem na stavbu varhan, Varhany Krnov (od I. do XI. ročníku) a Lidovou konzervatoří v Ostravě (od I. do XI. ročníku). V následujících ročnících se průběžně podíleli na realizaci soutěže Městský národní výbor v Krnově (od III. do VII. ročníku), Didabit - vzdělávací a kulturní centrum Opava (VIII. a IX. ročník), Matice slezská (X. a XI. ročník), Breda Holding, a.s. (XII. ročník), Sdružení pro umění a výchovu Talent v Ostravě (XV. ročník) a Církevní střední varhanická škola (do roku 2006) - v současnosti Církevní konzervatoř Německého řádu v Opavě (od XIV. do XX. ročníku). Soutěž by samozřejmě nemohla existovat bez pomoci podporovatelů. Díky grantovým žádostem se podařilo v některých letech získat podporu regionálních institucí, pravidelněji též příspěvek Ministerstva kultury České republiky.

V koncepčním řešení soutěžních propozic hrála vždy nejdůležitější roli podpora interpretace soudobé české a slovenské varhanní tvorby. Na jejím ocenění se svojí spoluúčastí podílel ČHF Praha (od roku 1994 Nadace ČHF, od I. do XX. ročníku), SHF Bratislava (od II. do VIII. ročníku), Nadace Život umělce (XI. ročník) a Nadace Bohuslava Martinů (XI. a XIII. ročník). Už v průběhu prvních pěti ročníků vzrostl nebývale zájem našich současných skladatelů o tento královský nástroj. K činné spolupráci byl iniciován přípravným týmem již v roce 1986 i skladatel Petr Eben. Tento podnět vyústil v krásný dar. Mistr věnoval účastníkům na prahu pátého ročníku tři varhanní miniatury, které se staly později součástí cyklu deseti miniatur Momenti d´organo. Faksimile jedné z nich byla v podobě pamětního listu rozdána účastníkům pátého ročníku jako upomínka.

Ke cti iniciátorů a pořadatelů soutěže je dnes možné prohlásit, že vstupní koncepce byla prozíravá a perspektivní; v průběhu příprav jednotlivých ročníků reagovala vždy na aktuální vývoj u nás i ve světě. Při organizování jednotlivých ročníků soutěže hrály v souvislosti se stanovením soutěžních podmínek a dělením kategorií velkou roli pedagogické aspekty.

Soutěž mladých varhaníků probíhala od I. (1978) do VI. ročníku (1988) ve dvou kategoriích systémem dvou soutěžních kol a se stanovením horního věkového limitu 26 let ke dni zahájení soutěže. První kategorie byla určena žákům českých a slovenských LŠU, lidových konzervatoří včetně nezávisle studujících formou soukromého studia i autodidaktům. Tato kategorie motivovala zejména soutěžící bez profesionálních ambicí, pro které se stala varhanní hudba naplněním jejich volného času vedle studia s odlišným zaměřením či zaměstnáním v jiném oboru. Druhá kategorie byla určena českým a slovenským studentům i absolventům středního stupně uměleckého hudebního školství typu konzervatoří; touto kategorií vytvořila opavská soutěž jakýsi předstupeň naší nejvyšší národní Interpretační soutěže Ministerstva kultury ČSR, které se zúčastňovali převážně posluchači a absolventi vysokých uměleckých škol. Každý ročník soutěže byl zahájen koncertem laureátů předcházejícího ročníku a ukončen koncertem vítězů ročníku stávajícího.

O impozantní vstup do I. ročníku Soutěže mladých varhaníků v roce 1978 se však zasloužila zcela netradičně devítičlenná soutěžní porota předvedením svého interpretačního umění před kandidáty soutěže a opavským publikem.

Od III. ročníku (1982) byly propozice opavské soutěže rozšířeny o nepovinnou tvůrčí soutěžní disciplínu improvizaci, nezávislou na účasti v interpretační části soutěže.

V. ročníkem (1986) začíná narůstat společenská prestiž soutěže a záštitu nad jejím pořádáním přejímají společně Ministerstva školství ČSR i SSR a Ministerstvo kultury ČSR. Signalizovaly se též konkrétní zájmy ze zahraničí. Členství v soutěžní porotě V. ročníku přijal Wacław Kubicki, profesor Akademie Muzyczne im. Stanisława Moniuszki v Gdańsku, který svým recitálovým vystoupením zahájil tento ročník opavského soutěžního klání. Organizační výbor soutěže navázal též spolupráci s Koszalińskiem Towarzystwem Muzycznym, které pozvalo laureáta V. ročníku soutěže Pavla Maňáska ke koncertnímu vystoupení do Gdańska. Součástí tohoto ročníku byla i vernisáž výstavy Uměleckého závodu na stavbu varhan, Varhany Krnov, instalovaná v ambitu Městského domu kultury Petra Bezruče v Opavě a tematicky orientovaná na vývojové trendy ve varhanářství u nás i v zahraničí.

Mimořádnou aktivitu krnovských partnerů ukázala část programu následujícího VI. ročníku soutěže Opava ’88, uskutečněna na novém koncertním nástroji krnovské firmy Rieger-Kloss s jubilejním opusovým číslem 3600 v koncertní síni renovovaného kostela sv. Ducha v Krnově. Reprízy zahajovacího i závěrečného koncertu laureátů včetně soutěže v improvizaci se zde setkaly s mimořádným ohlasem odborné i laické veřejnosti. „Varhanního“ tématu se v rámci VI. ročníku spontánně zmocnili též mladí výtvarní tvůrci z opavské LŠU, jejichž grafiky si odnesla řada zúčastněných interpretů, porotců i čestných hostů.

VII. ročník soutěže v roce 1990 přinesl s nečekanou proměnou naší společnosti nové perspektivy spolu s novým úhlem pohledu na varhanní umění. Byl otevřen vysoce hodnotným vystoupením francouzské varhanní umělkyně skotského původu Susan Landale a reprízován v několika dalších místech regionu (Krnov, Fulnek, Polanka nad Odrou). Těžiště jejího opavského programu spočívalo v dílech nejvýznamnějších českých i světových varhanních autorů 20. století. Jako československá premiéra zde zazněla první část z cyklu Biblických tanců Petra Ebena, který dedikoval autor po jeho dokončení právě interpretce Susan Landale. Zásadní proměnou prošla v tomto ročníku druhá soutěžní kategorie, jejíž členění do dvou skupin odpovídalo dvoustupňovému konzervatornímu systému (první skupina byla určena studentům 1. až 4. ročníků, do druhé skupiny byli zařazeni posluchači 5. a 6. ročníků včetně absolventů konzervatoří).

Obohacením VIII. ročníku soutěže Opava ’92 byla opět účast zahraničního hosta v soutěžní porotě a současně i v roli koncertního umělce, kterou zprostředkovalo Maďarské kulturní a informační středisko v Praze. Poprvé v historii soutěže zazněly varhany v sakrálním prostoru, kde tento nástroj nejlépe vyzní; varhanní recitál maďarské umělkyně Zsuzsi Elekes v opavském chrámu Nanebevzetí Panny Marie se stal tehdy vrcholným uměleckým zážitkem nejen soutěžního týdne, ale i celé koncertní sezóny. V prostředí tohoto chrámu hodnotila porota též skvělé výkony improvizátorů.

Improvizační kreace s pověstným francouzským šarmem zněly také v podání dijonského varhaníka Sylvaina Pluyauta pod klenbou opavského farního chrámu uprostřed soutěžního týdne IX. ročníku soutěže Opava ’94. Profesor varhan Katedrální školy v Dijonu improvizoval na vlastní témata i témata svých kolegů ze soutěžní poroty, ve které hodnotil i on výkony účastníků druhé kategorie. O stále rostoucím počtu zájemců o opavskou Soutěž mladých varhaníků po roce 1990 prokazatelně vypovídá více než šedesát účastníků tohoto ročníku. Stoupající tendence v počtu přihlášených zájemců byla způsobena nejen rozšířením konzervatorní sítě na našem území, ale také příznivými propozičními podmínkami s volnějším výběrem repertoáru. Pedagogy i soutěžícími byla vždy kladně hodnocena otevřenost a objektivita soutěže, garantovaná už od počátků její existence zveřejněním bodovacích tabulek s přehledem získaných bodů za umělecký výkon soutěžícího od jednotlivých členů poroty. V rámci soutěže probíhaly také instruktivní rozmluvy porotců se soutěžícími, při kterých byly analyzovány jejich soutěžní výkony. Organizační tým zajišťoval průběžně i vydávání metodických materiálů.

Mimořádná účast v počtu přihlášených kandidátů vyvrcholila v jubilejním X. ročníku Soutěže mladých varhaníků Opava ’96. Dosavadní dělení soutěžících do dvou kategorií s členěním druhé kategorie konzervatoristů do dvou skupin bylo proměněno v systém tří kategorií. První dvě kategorie nedoznaly zásadních změn; kategorie třetí, zahrnující studenty i absolventy 5. a 6. ročníků českých a slovenských konzervatoří, byla rozšířena o vysoké umělecké školy v České a Slovenské republice. Repríza koncertu laureátů se konala v polské Raciborzi. Do soutěžní poroty tohoto jubilejního ročníku byl přizván renomovaný britský varhaník a cembalista Douglas Hollick. Jeho objevná recitálová dramaturgie i její imaginativní a vzrušující přednes v opavské kapli Povýšení sv. Kříže na kopii barokního spinetu a na varhanním positivu byl dokonalou ukázkou stylově čisté a historicky poučené dobové interpretace barokních klávesových kompozic autorů zemí protestantského severu, katolického jihu i klasicizující Francie.

V rámci XI. ročníku "varhanní Opavy ’98" byl navázán prostřednictvím člena poroty Romana Peruckého, generálního intendanta Polskiej Filharmonii Bałtyckiej im. Fryderyka Chopina v Gdańsku, kontakt s pořadateli Mezinárodního varhanního festivalu v Oliwě. Laureátka III. kategorie Bernadetta Šuňavská z bratislavské VŠMU byla pozvána v roce 1999 k vystoupení na tomto prestižním festivalu. Za 20 let existence Soutěže mladých varhaníků došlo i ke generační výměně a laureát I. ročníku první kategorie, opavský rodák Tomáš Thon, již zasedl v porotě tohoto XI. ročníku.

Ve XII. ročníku již reprezentativní soutěžní přehlídky varhanního mládí „Opava 2000“ přistoupili pořadatelé k dalším inovacím; termínem soutěže se po naprosto sychravém a nevlídném listopadu stal pro varhanní soutěž, probíhající v opavských chrámech, přijatelnější říjen. III. soutěžní kategorie se stala od tohoto ročníku za účasti mezinárodní poroty kategorií s mezinárodní účastí. Laureát první ceny byl od XII. ročníku už pravidelně zařazen se svým recitálovým vystoupením do následující koncertní sezóny v rámci abonentní řady opavského koncertního cyklu. O atraktivní zpestření mezi náročným soutěžním zápolením našich a zahraničních účastníků se zasloužil ve svém koncertním vystoupení švýcarský porotce Guy Bovet. Žánrově pestrá dramaturgie - od interpretovy vlastní tvorby s inspirací hudby třetího proudu v syntéze jazzu s klasickými žánry (4 církevní tanga) až k jedinečné varhanní transkripci Ravelova pohádkového baletu Má matka husa - oslovila početné publikum v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie.

XIII. ročník Soutěže mladých varhaníků "Opava 2002" s mezinárodní účastí dospěl v koncepčním řešení III. kategorie ke zcela mimořádnému soutěžnímu modelu. Hlavní impulz pro zcela zásadní inovativní rozšíření dvou soutěžních kol na systém tříkolový vycházel z instalace nových varhan v opavském minoritském chrámu sv. Ducha v roce 2000. Vzhledem k dispoziční a zvukové charakteristice nástroje blízké estetickým zásadám baroka bylo možné v propozičním zadání repertoár 2. kola orientovat na skladby 16. až 18. století. Tímto specifickým repertoárovým vymezením 2. soutěžního kola se stala "varhanní Opava 2002" šiřitelem progresivních tendencí v oblasti historicky poučené dobové interpretace. Tento trend byl ještě umocněn založením Mezinárodního varhanního festivalu barokní hudby v roce 2001. Vylučovací 1. soutěžní kolo na krnovských varhanách Rieger-Kloss s univerzálním dispozičním vybavením v obřadní síni Městského domu kultury Petra Bezruče mělo v repertoárovém zadání jedno z Bachových chorálních trií a výběr částí ze suitových cyklů francouzských autorů 20. století Jehana Alaina a Jeana Langlaise. Soutěžní finále se poprvé konalo v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie. Vedle povinně zadané Vigilie H 382 Bohuslava Martinů bylo doplněno výběrem z cyklů francouzských a německých autorů romantismu s přesahem do 20. století a skladbou nebo cyklem autora české varhanní moderny, psané po roce 1945. Převažující francouzskou dramaturgii 1. a  3. kola soutěže vhodně dotvořil recitálový večer francouzských a belgických autorů 19. a 20. století francouzské (původem skotské) varhanice Susan Landale. Laureát první ceny III. kategorie byl pravidelně zařazen do následující koncertní sezóny - cyklu Jeunesses Musicales Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Rostoucí renomé opavské soutěže prozrazoval už při vyhlášení podtitul XIV. ročníku Mezinárodní soutěže mladých varhaníků 2004 – Soutěž Petra Ebena. Přiznání čestného názvu po skladateli, který Opavu nejednou navštívil, souvisí s přijetím čestného předsednictví Mistra v rámci konání XIV. ročníku soutěže. Před vlastním zahájením soutěže se uskutečnila v Městském domě kultury Petra Bezruče vernisáž výstavy „Petr Eben – poutník labyrintem světa a rájem hudby“. Autorkou projektu byla Kateřina Vondrovicová, která vytvořila i první monografický portrét skladatele. Poté zazněl v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie poslední Ebenův varhanní, původně improvizační, cyklus na látku proslulé knihy Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Čtrnáct hudebních ploch v interpretaci opavského varhaníka Tomáše Thona bylo prostřídáno recitací vybraných pasáží z Komenského knihy v provedení Marka Ebena.

Struktura soutěžních propozic v jednotlivých kategoriích XV. ročníku Mezinárodní soutěže mladých varhaníků Opava 2006 vycházela ze zadání předcházejících ročníků (XIII. a XIV.); jen do prvních a finálních soutěžních kol II. a III. kategorie byly zařazeny skladby nebo výběr z cyklů Petra Ebena. Také improvizace II. a III. kategorie vycházela z témat Ebenových skladeb, ne však převzatých z varhanního repertoáru. Od tohoto soutěžního ročníku byla již pravidelně udělovaná Prémie Nadace ČHF za nejlepší provedení skladby Petra Ebena, přednesené v soutěžním finále. Mezinárodní III. kategorie se těšila stále většímu zájmu mladých zahraničních varhaníků; v XV. ročníku čítala 40 kandidátů ze tří kontinentů.

XVI. ročník Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena – Soutěž mladých varhaníků Opava 2008 byla již posledním ročníkem, vypsaným ve třech věkových kategoriích podle dosavadního modelu – I. a III. kategorie do 26 let, kategorie II. do 19 let. Zahájení tohoto ročníku v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie bylo vskutku symbolické, a to nejen z dramaturgického hlediska, ale i interpretačního ztvárnění. Vstupní koncertní dramaturgie pod názvem Musica antica e moderna - Pocta Petru Ebenovi - připomenula dílo Petra Ebena (22. 1. 1929 – 24. 10. 2007) v jeho dvou nejvýznamnějších podobách, kterými jsou hudba vokální a varhanní. Kromě Ebenových kompozic zaznělo také několik zpěvů gregoriánského chorálu, který byl pro tohoto skladatele významným zdrojem inspirace. Na interpretaci se podílely osobnosti, kterým je Mistrův kompoziční styl nejbližší, a pronikly do jeho nejniternější podstaty duchovní i strukturální. Vokální dílo zaznělo v podání souboru Schola Gregoriana Pragensis s uměleckým vedoucím Davidem Ebenem, varhanní odkaz v interpretaci Tomáše Thona. V průběhu soutěžního týdne odezněl též varhanní recitál předsedy soutěžní poroty, norského varhaníka Halgeira Schiagera, který je s varhanní tvorbou Petra Ebena ve svém profesním životě nejvýrazněji spjat. Osobně se skladatelem spolupracoval při nahrávání autorova kompletního varhanního díla na CD pro label Hyperion.

XVII. ročník Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena Opava 2010 se již konal v podobě jedné, zato silně obsazené věkové kategorie, nyní již s prodloužením do 30 let. Přilákal 51 mladých varhanních interpretů včetně improvizátorů z mnoha evropských zemí a Asie.

Své výkony prezentovali opět na třech dispozičně odlišných nástrojích - v sále Knihovny Petra Bezruče (původně MDK PB), v chrámu sv. Ducha a konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie - před porotou, tvořenou vynikajícími pedagogy a umělci, z nichž většina má blízký vztah k Ebenově osobnosti a jeho tvorbě; s mnohými svá díla skladatel konzultoval i autorizoval jejich zvukové snímky (Susan Landale, Józef Serafin, Johannes Geffert, Ferdinand Klinda, Irena Chřibková, Věra Heřmanová). Polský varhaník Józef Serafin soutěž zahajoval svým recitálem přímo v den třetího výročí Ebenova úmrtí.

XVIII. ročník Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena Opava 2014 byl zahájen koncertem Johanesse Gefferta, profesora varhanní hry a improvizace na Hochschule für Musik und Tanz v Kolíně nad Rýnem, tentokrát v chrámu sv. Ducha na již zmiňovaném nástroji s dispoziční a zvukovou charakteristikou spřízněnou s barokními nástroji jihoněmecké a francouzské provenience.

Vedle skladeb barokních a klasicistních zazněly symbolicky též části z Ebenova cyklu Faust; ve výsledném znění nás interpret přesvědčil o skvělé „univerzálnosti“ Ebenovy hudební mluvy a vhodné kompoziční struktuře, adaptující se i na historické dobové ladění.

Sedmičlenná soutěžní jury renomovaných interpretů Ebenova díla za předsednictví Ferdinanda Klindy byla doplněna rakouským varhaníkem, skladatelem a muzikologem Thomasem Danielem Schlee, pečujícím o Ebenův kompoziční odkaz v rámci svých vydavatelských aktivit v redakci Universal Edition. Hodnotila výkony 51 interpretů včetně 11 improvizátorů ze čtyř kontinentů - od Jižní Koreje až k Philadelphii.

XIX. ročník Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena Opava 2016 nezaznamenal po pozitivních zkušenostech z předcházejících třech ročníků výraznější změny v koncepčním řešení soutěžního řádu ani v propozičních soutěžních podmínkách. Došlo jen k repertoárovému rozvolnění ve výběru skladby finálního soutěžního kola, které je motivováno jedním z kritérií při hodnocení soutěžního výkonu; jedná se o interpretovu volbu vhodné skladby pro daný nástroj.

Perspektivní koncepce i tehdy oslovila velký počet varhaníků, zejména pak zvýšený zájem kandidátů o soutěžní obor improvizační. Soutěžní porota, doplněna o tři laureáty z minulých ročníků (Bernadetta Šuňavská, Petr Čech, Balázs Szabó) hodnotila výkony téměř 50 soutěžících. I tento ročník splnil očekávání a prokázal životnost a nezastupitelné místo tvorby Petra Ebena v repertoáru nové nejmladší generace varhaníků. Prostřednictvím opavské Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena tak zůstane jeho dílo trvale i v repertoárech varhaníků celého světa.

Jubilejní XX. ročník Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena Opava 2018 je vyvrcholením čtyřicetileté kontinuity opavské soutěže. Rostoucí počet zájemců ze vzdálenějších zemí je přesvědčivou výpovědí nejen o jejích společensko-uměleckých hodnotách, ale také o dnes již nesporném významu pro české i mezinárodní varhanní dění. Převažující část varhanních interpretů a improvizátorů ze středo-východní části Evropy bude soutěžit s kandidáty západoevropskými i varhaníky dvou dalších kontinentů. Ke generačnímu posunu dochází i ve složení soutěžní poroty. Tři z jejích členů získali laureátské tituly již v minulých ročnících soutěže: Pavel Černý v roce 1988 a 1990, Monika Melcová v roce 1990 a 1992, Petr Rajnoha rovněž v roce 1992. Monika Melcová, vyučující varhanní improvizaci na hudební akademii Musikene - Centro Superior de Música del Pais Vasco ve španělském San Sebastianu, zahájí svým koncertním vystoupením jubilejní ročník soutěže v chrámu sv. Ducha repertoárem z tvorby skladatelů španělského, francouzského a italského baroka, Johanna Sebastiana Bacha a v závěru vyslechneme její vlastní improvizaci. Oceněným laureátům letošního ročníku budou mimo hlavních cen za interpretaci a improvizaci umožněna recitálová vystoupení na prestižních mezinárodních festivalech, a to v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka Ostrava 2020, Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum 2019 v bazilice sv. Jakuba v Praze, na Bratislavském organovém festivalu 2019 a v rámci V. ročníku „Chorzowski Festival Muzyki Organowej i Kameralnej Organy Plus 2019“.

Čtyřicetiletá existence opavské Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena, její celospolečenský význam a zejména obliba mezi mladými varhaníky a jejich pedagogy, je nejen potvrzením jejího významu ve světě varhan, ale i jejího pevného místa v hudebním životě historického města Opavy.

PhDr. Jiří Čech, Ph.D.